|
FAQ
Dovoluji si zde odpovědět
na otázky, které se často opakují, a věřím, že Vám usnadní práci...
|
|
|
1. Jaký základ mám pod syntetickou kamuflážní
barvu použít?
Výrobce bází doporučuje klasické základní
barvy, které jsou určeny pod syntetické vrchní barvy – na ocelové povrchy
PRAGOPRIMER
S 2000, na lehké kovy pak FORMEX (od jiných výrobců může
mít jiné názvy – KOMAPRIM, KOROZIN). Dobré zkušenosti mám
s KOMAPRIMEM. Nejlepšího přilnutí
se dosáhne opískováním povrchu a nanesením příslušně zředěné základovky
štětcem – barva se lépe „zapracuje” do povrchu, než když se stříká
pistolí. Na povrchy s obtížnou přilnavostí pak doporučuji GALVINOL
– speciální základový přípravek určený především na pozinkovanou ocel a
barevné kovy (nový pozinkovaný plech, nerezová ocel, hliník, měď, sklo,
porcelán a jiné hladké povrchy).
Ti, kteří si myslí, že jsou chytřejší než výrobce, nedbají jeho
doporučení a použijí jako základ například dvousložkovou
lesklou epoxidovou barvu, dočkají se hořkého zklamání. Vrchní kamuflážní
barva na lesklý povrch špatně přilne, může při vysychání vytvářet puchýřky a
odlupovat se. Vzteklý „lakýrník” pak pomlouvá syntetiku (a mě), kteří
za to ovšem nemůžeme. Problém je v nedodržení technologického
postupu. Opravdu je to tak prosté – dodrží-li se standardní postup,
vše funguje perfektně. Svědčí o tom tisíce expedovaných litrů
barvy a 99,9 % spokojených zákazníků.
Z hlediska historické věrnosti je také
velmi důležitý odstín základní barvy. Pro německou techniku
z 2. světové války je typický červenohnědý základ – je to
snad přímo součást německé technické kultury. Někteří výrobci namáčeli díly vozidel nebo
celé karoserie do barevné lázně (VW, BMW). V tomto případě byla
maskovací barva nanesena přímo na kov. Byla velmi kvalitní (ale taky
dost jedovatá) a dobře držela na povrchu (ten, kdo obrušoval či
opaloval karoserii např. Kübelwagenu, ví, o čem mluvím). Pokud se chceme co nejvíc přiblížit
tomuto postupu, použijeme jednovrstvou kamuflážní barvu (S1).
První vrstvu doporučuji opět provést štětcem, druhou
a třetí pak
nastříkat pistolí. Na technice US Army je to podobné – někdy se
objevuje červenohnědý základ, někdy je OD přímo na plechu.
|
|
|
2. Jaký je vhodný základ
pod polyuretanovou barvu?
Pod lesklý polyuretan (PU) doporučuje výrobce polyuretanovou základovou barvu (viz ceník), kterou je opět lepší
nanést štětcem. Odstín volte tak, aby se co nejvíc podobal vrchní
barvě. Pod samozákladující barvu P1 se základovka nedoporučuje! Podle mých
zkušeností barva P1 po aplikaci na základovou barvu jakéhokoliv typu
dostatečně nevytvrdne.
|
|
|
3.
Kolik barvy potřebuji na nástřik Willyse (Dodge,
GMC, M8, Kübelwagenu, BMW, atd.)? V
zásadě existují dva způsoby renovace: a) rozebrat celé vozidlo, opravít
potřebné díly a stříkat každou část zvlášť anebo b) jen
tak
„obejít vehikl s pistolí”. Je jasné, že v druhém případě ušetříte
barvu, ale výsledek za mnoho nestojí. Po mnohaletých zkušenostech
mých i mnoha zákazníků se dají doporučit přibližně tato množství
barvy:
•
motocykl bez sidecaru (NSU, Triumph, DKW atd.) — cca 3×MB (cca 2,5 l)
• motocykl se sidecarem (BMW R75, Zündapp KS750) — cca 6×MB (1×SB)
= cca 5 l
• malé vozidlo (jeep Willys, VW 82, Munga, GAZ 69, atd.) — cca 12×MB
(1×VB) = cca 10 l
• střední vozidlo (Dodge WC 51, 56, Horch, atd.) — cca 18 až 24×MB
(1×SB + 1×VB až 2×VB) = cca 15 až 20 l
• nákladní vozidlo (GMC CCKW-353) — cca 24 až 30×MB (2×VB až 2×VB + 1×SB)
= cca 20 až 25 l
• obrněné vozidlo (M8 Greyhound, Halftrack, atd.) — cca 30 až 36×MB
(2×VB + 1×SB až 3×VB) = cca 25 až 30 l
Uvedená množství platí pro standardní renovaci – díly stříkané zvlášť s pokrytím 2,5 vrstvy barvy (viz otázka č.
6). Pokud použijete
variantu b), tak
stačí polovina uvedeného množství. Je vždy dobré mít i nějakou rezervu
pro případ, že se něco nepovede a také na
pozdější opravy (doporučuji 1 × MB).
|
|
|
4.
Je možné objednat menší množství barvy, třeba 2 dcl?
To možné není. Nejmenší vyrobitelné množství u syntetických barev
(SU, S1) je MB.
Polyuretanová barva (PU) se dodává v nejmenším balení 1 kg.
|
|
|
5.
Musí se barva ředit?
Určitě ano. Zejména po vmíchání
nyní používaného matovacího prostředku barva zhoustne. Zkušení „syntetičtí”
lakýrníci
doporučují zředit barvu tak, aby připomínala hustou smetanu. Pokud je
řidší, tak špatně kryje a stéká, pokud je hustší, tak vytváří
nerovný povrch – tzv. „pomeranč”. Vliv má také kvalita stříkací
pistole a tlak vzduchu. Doporučuji nejdříve si nástřik vyzkoušet
nanečisto na nějakém plechu, zjistit, jak vše funguje, a pak se teprve
pustit do díla.
Ředidlo
pro SU a S1: S 6005 (stříkání), S 6006, S6006 D (štětec, váleček).
Ředidlo pro U 2000 PRAGOPRIMER ANTIREZ: S 6005
Ředidlo pro PU a P1: Ředidlo PU, P1 (viz ceník). |
|
|
6.
Kolik se má nanést vrstev?
Výrobce doporučuje 1–2
vrstvy u typu SU a 2–3 vrstvy u typu S1. S úspěchem jsem vyzkoušel a používám následující postup:
POLOMATNÉ A MATNÉ POVRCHY
• Na základ nanesu nejdříve lehkou
(skoro transparentní) vrstvu barvy a asi 5
minut počkám, než zavadne. Na ni pak nastříkám první
solidní krycí
vrstvu*. Ta předchozí „poloviční” vrstva zaručí, že se první
vrstva dobře přilepí a nesteče. Podle výrobce by se měla následující
druhá vrstva stříkat až po uplynutí 16 hodin (u typu SU) nebo 24 hodin
(u typu S1). U matných barev však mohu další vrstvu stříkat dříve,
protože vysychají rychleji než polomatné.
LESKLÉ POVRCHY
• U lesklých je to teď (po nedávném zavedení nového složení báze) trochu
jinak. Druhá vrstva se stříká do 2 hodin („mokrá do mokré“)
nebo až po 48 hodinách. Pokud ji nanesete například po 24 hodinách,
naruší se ještě nevytvrzená předchozí vrstva...
A ještě
jedna poznámka. Pokud stříkáte barvu venku, nepřítelem č. 1 je hmyz! Jeho sebevražedné
nálety většinou končí utopením v právě nastříkané vrstvě...
*) Tím myslím vrstvu barvy, která se rozlije po povrchu, dostatečně
kryje, ale nestéká. Chybou je povrch pouze „zaprášit“ – po
nanesení další vrstvy pak plocha není hladká. Nezbývá pak, než
nechat barvu pořádně vytvrdnout, „pod vodou” vybrousit, a celý
pokus opakovat znovu.
|
|
|
7.
Je lepší matná nebo polomatná barva?
Při tomto rozhodování bych zásadně vycházel z historických
předloh. U vozidel US Army je to jednoduché – všechny barvy byly až
do roku 1944 matné, od této doby byla Olive Drab (varianta 9) předepsána
jako polomatná. To vydrželo až do konce války a pak ještě pár
let po ní. Vícebarevná kamufláž zavedená v roce 1975 byla opět
matná.
U německé techniky je to trochu složitější. Předpisy sice hovoří
o matném provedení maskovacích barev, ale nepřeberné množství dílů,
které se mi dostaly za těch skoro třicet let do rukou, ukazují různé
povrchy – od lesklých přes polomatné až po zcela matné. Matovací
prostředky byly poměrně vzácnou surovinou a zřejmě nebyly vždy k
dispozici v dostatečném množství. Je tedy na majiteli vozidla,
pro
jaký povrch se rozhodne – polomatný se lépe udržuje, matný zase
vypadá víc „military”. Pro fajnšmekry nabízím variantu „polomat
plus” (PM+) – tedy něco mezi polomatem a matem. Lesklé povrchy jsou
typické pro ruská poválečná vozidla.
V seznamech nabízených barev uvádím vždy u každé barvy doporučené
provedení [v hranaté závorce].
|
|
|
8.
Jak dlouho se dá barva skladovat?
Při správném skladování vydrží barva až několik let. Zásadní
podmínkou je zamezit přístupu vzduchu. Nejlepším obalem pro uchování
barvy v použitelném stavu je klasická plechovka. Pokud část barvy
odeberete, je dobré barvu přelít do menší plechovky, aby uvnitř
byla
co nejmenší vzduchová vrstva. Víčko na obvodu očistěte, aby dobře
těsnilo. Jako naprosto nevhodné se ukázaly PET láhve – vzduch
postupně proniká přes plast a barva začne brzy reagovat a tuhnout... Při
delším skladování je také vhodné čas od času plechovku obrátit
vzhůru nohama (pigmenty a matovací látky se tak neusazují u dna a rozmíchání
je pak snažší).
|
|
|
9.
Barva je po nastříkání stále měkká!
Syntetická barva je už ze své podstaty měkčí než třeba nitro nebo
akrylát. Pro nástřik vojenské techniky je to ovšem výhoda, protože barva
stále pruží a nepraská ani při značném namáhání konstrukce.
Vytvrzování nátěru významně ovlivňuje okolní teplota. Optimální je kolem 20 °C. Pokud je chladněji, doba schnutí
(= odpařování rozpouštědla) se výrazně prodlužuje! Stejný efekt má,
pokud
nastříkáte vrstvy vzápětí po sobě nebo dokonce jednu „tlustou”
naráz. Nejhorší variantou je kombinace obou těchto chyb – musíte pak počítat s tím, že barva sice vytvrdne,
ale až po velmi dlouhé době –
může jít až o několik týdnů. Za tu dobu si
měkký povrch zničíte jakýmkoliv tvrdším předmětem, kterým o nový nástřik
zavadíte. Neproklínejte
pak ale dodavatele barev! To, že je barva vytvrzená, poznáme tak, že
povrch je tvrdý (nelze do něj rýpnout nehtem) a není
cítit typický odér
rozpouštědla (které se již kompletně odpařilo). K špatnému vytvrzení
nátěru může také dojít použitím jiného, než výrobcem doporučeného
ředidla.
10.
Proč barva vytváří po nastříkání na povrchu „očka“?
Problém spočívá v mastném povrchu. Podle zkušeností
některých klientů stačí použít třeba Konkor nebo WD a to i ve značné
vzdálenosti (desítky metrů!) od stříkané plochy. Drobné kapky putují
vzduchem, usednou na stříkaný povrch a úspěšně zabrání přilnutí barvy.
|
|
AURA DESIGN STUDIO
tel.: +420 773 992 902
e-mail:
info@auradesign.eu |
 |
WEHRMACHT HEER
U. S. ARMY
BRITISH ARMY
ČS ARMÁDA
OSTATNÍ |
Aktuality
Technické informace
FAQ
Ceník
Objednávky a doprava |
|
|
|
|
|
|
|
